Ať si to přiznáme nebo ne, je u nás o vězně postaráno. Neúpí v okovech ani v kládě jako v biblických dobách, každý má svou postel, což není všude ve světě samozřejmé, dostanou třikrát denně najíst a jsou pro ně připravené programy zacházení. Ano, k ideálu ještě dost chybí.
Nechceme suplovat ani Vězeňskou duchovenskou péči. Každá věznice má svého kaplana i dobrovolnou duchovenskou službu.
Své místo jsme našli v pomoci odsouzeným k dlouhodobým i doživotním trestům odnětí svobody. Je tomu tak z řady důvodů ale právě tam vidíme mezeru i prostor pro pomoc. Ve vězení i v rámci případného podmíněného propuštění.
A jak to chceme dělat?
- Začneme s nimi individuálně pracovat už ve výkonu trestu. Myslíme, že označení "mentor" se osvědčilo v projektu Podané ruce mentora, organizovaného Vězeňskou duchovenskou péčí.
- Mentor zjistí aktuální podmínky pro případné propuštění – sociální kontakty, zázemí venku, možnost bydlení a zaměstnání i nastavení podmínek spolupráce po celou dobu podmínky. Na základě toho stanovíme program, s nímž společně půjdeme k soudu.
- Za nutné vnímáme, aby každý z klientů věděl, že program pro něj bude závazný a pokud jej soud vezme jako součást záruky při propouštění, budeme vázáni podáváním pravdivých zpráv o jeho plnění.
- Do komunikace zapojíme psycholožku mimo VS, která zrealizuje aktuální screening, prostuduje znalecké posudky, pokud budou dostupné, a zformuluje možná osobností rizika, případně doporučí ještě nějaký program.
- Po případném propuštění by mentor klienta na svobodě doprovázel po dobu podmínky.