Valdické "Éčko" je uzavřeno

Ubytovna E ve Věznici Valdice stojí trochu stranou. Za zvláštní zdí, přístup do ní nemá úplně každý. Ve vězeňské službě je označována jako oddělení ze zesíleným stavebně-technickým zabezpečením. Jedna z nejpřísněji střežených a zabezpečeních budov v českých kriminálech. Byli zde ubytování jednak zvlášť nebezpeční a nepřizpůsobiví vězni, ale i odsouzení k odnětí svobody na doživotí. Služba tam byla velmi náročná pro příslušníky i odborný personál. Minulý čas je na místě. Aktuálně je totiž budova uzavřená. Zeptali jsme se na to přímo v Kartouzách, jak se tamnímu areálu podle původního kartuziánského kláštera říká.

Začínal jsem v Rýnovicích. A když jsem jako kaplan dostal katrák, tedy klič, jímž se otevíraly mříže před vstupem na oddělení, začal jsem kriminál objevovat. Tehdy tam bylo úplně malé oddělení se zvýšenou ostrahou. Celové uspořádání – bytelné kovové dveře, odsouzení jsou tam zpravidla po celý den uzamykáni na celách a dostanou se z nich jen na hodinovou vycházku. Tak to tehdy říkal zákon.

Jde o to, jak se ono "zpravidla" vyloží. Tehdejší rýnovický ředitel Bohuslav Baudyš však dovedl jít na samou hranu, když to bylo ku prospěchu. Takže na "déčku nad dírama", jak to místo rýnovičtí označovali, se celové dveře otevíraly i během dne, jejich obyvatelé se potkávali na kulturní místnosti, dělali jsme tam i malé bohoslužby a strávil jsem tam i pár Štědrých večerů. Na noc se cely zamykaly.

Celé to vypadá jednoduše, ale mělo to velký smysl. Na jedné straně měli odsouzení jistou volnost, nemuseli být třiadvacet hodin jen s tím jedním nebo dvěma spolubydlícími a na stranu druhou se minimalizovaly nežádoucí jevy, jichž se v kriminále nezbavíte. Ať chcete nebo ne, žije si svým vlastním životem a ten startuje jako Rákosníčkovy příběhy. Když rybníček Brčálník přikryje černočerná tma. V base je to stejné. S odchodem posledního zaměstnance se rozbíhá druhý život se všemi negativními jevy. Násilí, hazardní hry, všechno, co si jen dokážete představit. A mnohem víc. Za mřížemi se prostě dobře nežije.

Jedním ze způsobů, jak tomu zabránit, je právě ubytování v malých kolektivech, nejlépe po jednom nebo po dvou. A pak to další – odborné zacházení, edukační programy a všechno co dělá vězení moderním, hodným jednadvacátého století v kulturní Evropě.

Na Rýnovickém déčku jsem potkával pachatele těch nejzávažnějších zločinů, útěkáře, ale i vězně, kteří měli jinde problémy. Tam se nebáli. Když jsem sledoval velmi zdařilý seriál Bez lítosti, zarazila mě v epizodě Tomáše Víta, že se vzdal práva na odvolání proti doživotnímu trestu za dvojnásobnou vraždu z obavy před tím, že by se s výjimečným trestem dostal mezi vězně na běžném oddělení. Ano, trest má být trestem. Ale nesmí jím podle zákona ponižována lidská důstojnost. A to prostě v hromadném způsobu ubytování není ani při nejlepší vůli možné. V tom, ať si to přiznáme nebo ne, za vyspělou Evropou prostě zaostáváme. Byla sice vybudována nová oddělení, která na eliminaci vlivů druhého života pamatují, ale je to jen kapka v moři. Na víc prostě nejsou peníze a co je horší ani personál.

Jenže situace se zdá horší než bývala. Rozpočet je napjatý a ani prestiž zaměstnání ve vězeňské službě se nezdá být vysoká. Mí kolegové i já jsme znepokojení tím, že jedno z oddělení, které splňovalo náročná bezpečnostní kritéria, zaručovalo ubytování po jednom nebo po dvou a umožňovalo realizaci náročných edukačních programů, blok E ve Věznici Valdice, muselo být uzavřeno. "K tomuto řešení jsme museli přistoupit z důvodu tíživé personální situace jak v odborném personálu, tak mezi příslušníky vězeňské služby. Chtěli jsme, aby se toto opatření dotklo co nejmenšího počtu odsouzených a mělo co nejmenší dopad na jejich zaměstnanost", vysvětlil ředitel Věznice Valdice brigádní generál Mgr. Jiří Mach a dodal, že odliv zaměstnanců i příslušníků stále trvá a je otázkou, kdy se podaří stabilizovat aby mohla být ubytovna E znovu otevřena. Zástupce hlavního kaplana Vězeňské služby ČR a dlouholetý valdický duchovní Pavel Zvolánek, B.Th. si k "éčku" také povzdechl: "Je nesporné, že ubytování odsouzených po jednom či dvou v malých kolektivech je lepší. Minimalizuje řadu negativních jevů, s nimiž se v práci mezi vězni potkávám. Ale jiné opatření by vzhledem k akutní personální nouzi příliš neumím představit. Jeho následky by zřejmě byly daleko bolestnější". 

I tak se ptáme, jestli to je ta správná cesta k evropskému systému vězeňství. Ano, byla to tak trochu kapka v moři, místo pro zhruba čtyřicet vězňů, ale bylo s ní možné pracovat. Valdice nemívaly nejlepší pověst a strašilo se jimi. Jenže naše místopředsedkyně nedávno dostala zprávu od jednoho z doživotních vězňů s prosbou, že by se rád do Valdic vrátil. Zřejmě se tam s novým ředitelem cosi změnilo. Máme takové informace a přáli bychom si, aby tomu tak skutečně bylo. Na druhou stranu jiné, druhdy špičkové věznice oceňované i lidskoprávními spolky, jsou dnes stěží průměrné. Uzavření takto klíčové ubytovny se nám zdá krokem zpět.

Winston Churchill kdysi pověděl, že úroveň státu se pozná podle veřejných záchodků a také vězení. A vězeňství bylo v nové demokracii vždycky dost na chvostu. Je to moudré? Budeme se ptát poslanců a když to bude možné, tak i členů vlády. Vedení VS ČR snad odpověď zná… 

VM