V Liberci

V Liberci jsme začali pracovat v květnu 2024. Naše skupiny nejsou ve středně velké věznici početně příliš silné a představují pro nás novou výzvu. Nejde o práci na podmíněném propuštění, nýbrž o sociálně aktivizační a rehabilitační podporu.

Skupina trvale pracovně nezařaditelných odsouzených ve věznici se zvýšenou ostrahou. Jeden z nich je odsouzen k doživotnímu trestu.

Foto: Mgr. Radka Šmucrová, tisková mluvčí VV Liberec

Vyhodnocení první fáze naší práce ukázalo, že mezi odsouzenými k doživotnímu trestu je z 29, což je více než polovina z celkového počtu, pouze 8 %, u nichž si troufneme spolupracovat na případném podmíněném propuštění. U dalších 27 % to budeme důkladněji zvažovat - bude záležet například na výsledcích psychologického vyšetření a na konzultacích s odbornými zaměstnanci vězeňské služby. 11 % si doživotní trest přivezlo ze zahraničí, kde jsou k jeho ukládání, práci s nimi a podmíněné propouštění dosti odlišné podmínky a u zbylých 54 % o podmíněném propuštění reálně uvažovat není možné.

Přesto je i s nimi nutné pracovat. Třeba jen proto, že psychicky kompenzovaný vězeň je pro personál věznice daleko méně nebezpečný. Samozřejmě jsou i jiné, řekněme humanitární, důvody. A tak vznikla myšlenka sociálně aktivizačních a rehabilitačních skupin. Díky nabídce a pochopení ředitele liberecké věznice plk. Mgr. Jana Hladíka jsme s nimi začali na severu Čech u odsouzených, označovaných Vězeňskou službou ČR jako trvale pracovně nezařaditelní. Zpravidla se jedná o těžce nemocné nebo seniorní vězně.

Sociálně aktivizační skupiny si kladou za cíl odsouzené kompenzovat, zlepšit jejich prožívání i vztahy s okolím, tedy jak se spoluodsouzenými, tak s personálem věznice a pokud možno i s blízkými za zdmi věznic. Ale také podpořit klienty v základech sebeobsluhy a tedy i udržování čistoty a pořádku, podporovat jejich aktivní sebevzdělávání či smysluplné trávení volného času nebo pomoci v samostatném vyřizování osobních záležitostí. I za mřížemi je nutné komunikovat nejen se zaměstnanci věznice anebo třeba se zdravotníky či s úřady venku. Můžeme sice například odsouzenému se zbytky sluchu sehnat naslouchátko, ovšem ještě lepší bude projít s ním, jak si je může zajistit sám.

Díky pochopení pana ředitele a mimořádné erudici i lidskosti libereckých penitnciárních profesionálů se rozjezd tohoto typu práce s odsouzenými ve věznici se zvýšenou ostrahou a vysokém stupni zabezpečení věznice s ostrahou snad začíná dařit. A tak se i jim snaží OIKIA svou činností ušetřit alespoň trochu času a sil. 

Poslechněte si velmi zajímavý podcast s panem ředitelem Hladíkem.