Podmíněné propuštění poprvé
OIKIA ode dneška startuje do nové etapy. Prvního za našich klientů soud podmíněně propustil z výkonu trestu a přijal záruku OIKIA za dovršení nápravy. Tak to celé zní slovy trestního zákoníku. A my to bereme opravdově a odpovědně.
Nedáme sem ani fotku ani žádné upřesňující údaje, protože soukromí a bezpečí klientů je jednou z našich priorit. Ale prozradíme, že to není tak docela jednoduché. Abychom záruku mohli poskytnout, potřebujeme dobře vědět, s kým máme tu čest. A tak závěrečnému soudnímu jednání předchází zhruba roční spolupráce ve výkonu trestu. Často i delší. Daleko delší. Potřebujeme společně pojmenovat možná rizika a reagovat na ně v programu spolupráce, který nastavujeme každému individuálně. Šijeme jej přímo na míru. Aby to celé bylo bezpečné pro společnost, ale i pro vězně samotného a jeho blízké
K měření přitom potřebujeme celkem dost věcí. V první řadě spolupracovat s odbornými zaměstnanci věznice a vědět, jak našeho společného společného klienta vnímají. Bereme to velmi vážně. Pak vycházíme z osobních zkušeností. A když je třeba, vezmeme si k ruce třeba znalecké posudky nebo požádáme naši psycholožku o podrobné vyšetření. Uvědomujeme si, že jdeme s kůží na trh. Klient se (většinou vlastní vinou) dostal za mříže a teď by rád ven. A tak je fajn vědět, jestli si zmíněnou vinu vůbec uvědomuje a jestli je schopen rozpoznat, co za skutkem stálo. To nejde hned ani samozřejmě, potřebuje podporu. Ale pak snad alespoň tuší, co jej dovedlo až za katr. Tenhle moment je pro něj i pro nás dost podstatný. Nastavuje totiž formu a metody další spolupráce. Moc o něm nemluvíme. Pracujeme na křesťanských principech a ctíme jistou zpovědní rovinu důvěrné komunikace klienta s naším kolegou. Důvěřujeme mu. Sociální práce se tady potkává s pastorační. Někdy je to třeba i pro vězeňskou službu těžko pochopitelné i uchopitelné. Ale soud to akceptoval.
Podmíněným propuštěním to ovšem nekončí. Soud jím nekonstatuje, že odsouzený už je polepšený. Jen že už není třeba držet jej za mřížemi. Že přijímá záruku někoho, kdo s ním bude pracovat a bude soud informovat jak se to daří. Případně že se nedaří. Velmi si vážíme slov předsedkyně senátu okresního soudu, který z výkonu trestu zase tak často nepropouští: "Nějaké záruky jsme už přijali a většinou to nefungovalo. Ale tady se zdá, že by to mohlo být dobré". Není to klišé, myslíme to vážně. Chceme být pro soudy důvěryhodnými partnery a víme, že tu důvěru si musíme odpracovat. Snad nám to jde na věznicích, snažíme se o to na Generálním ředitelství Vězeňské služby ČR a teď začínáme u soudů. Víme, že budování důvěry je na dlouho, zatímco přijít o ni můžeme raz dva.
Znamená to závazek k práci minimálně po dobu podmínky. V tomto případě je o třetinu delší, než čas zbývající do pevného výstupu. Zahrnuje dohled Probační a mediační služby ČR, s níž táhneme za jeden provaz. My jsme se zavázali poskytnout podporu mentora, s nímž má propuštěnec povinnost být zprvu minimálně jedou týdně v kontaktu. Jsme připraveni nabídnout jemu i jeho rodině psychoterapeutickou i sociálně terapeutickou pomoc. Buď o ni požádají nebo ji bude indikovat mentor. Dává k dispozici svůj čas, telefon a vlastně všechno. To celé, alespoň prozatím, zdarma.
A tak to bude i v dalších třech nebo čtyřech případech, které nás v průběhu roku čekají. Tuto spolupráci nenabízíme každému a nikomu ji neslibujeme. Vlastně od ní spíš tak trochu odrazujeme. Na začátku si stanovíme jasné podmínky. Bezproblémový výkon trestu je první z nich. Tam, kde to tak docela nefunguje, se snažíme pomáhat. Práce s vinou druhou. A je jich daleko daleko víc. Jaždému padnou jiné. Nejsme konfekce, šijeme na míru. Také často říkáme, že budeme první, kdo soudu oznámí, že to venku nefunguje. Chceme být důvěryhodní pro klienty, pro "vězeňskou" i pro soudy. Chceme dělat dobrou práci, za kterou se nebudeme stydět před lidmi ani před Bohem.
Tady se všechno nějak potkalo. Nejvíc musel udělat klient sám. Ale ono páteční dopoledne přesvědčil soud, že ví, kde byl problém. Odpověď na tuto otázku hledal u duchovního a také v programu Vězeňské duchovní služby s názvem Genesis. Nemylte se, nejde jen o studium Bible. Snad ji našel. Nepřesvědčil jen soudní senát, ale také státní zástupkyni, která v závěrečné řeči rovněž navrhla jeho podmíněné propuštění. A protože se nakonec všichni vzdali práva opravného prostředku, oběd už mu ve věznici nedali.