Karviná po roce

Na sever Moravy jsme na pozvání kaplana Věznice Karviná Ing. Jana Fürsta, B.Th. poprvé přijeli loni v lednu. Potkali jsme se s první skupinou doživotně odsouzených i se zaměstnanci věznice a v hrubých ryse jsme si společně nastínili možnosti naší budoucí spolupráce. 

Po čtrnácti měsících se můžeme ohlédnout a říci, že Karviná prostě má svá specifika. Tím prvním je individuální přístup k odsouzeným. Něco, co ve větších organizačních jednotkách buď není tak jednoduché anebo je to přímo nemožné. Ředitel plk. Mgr. Petr Pitvor své svěřence zná, dovede jim nastavit zacházení na míru a vede k tomu i své podřízené. Do detailu zná i věznici, vždyť v ní před lety začínal jako dozorce.

Z Karviné jsme si přivezli zkušenost s probíráním kauz našich klientů napřímo s odbornými zaměstnanci oddělení výkonu trestu vedeného mjr. Bc. Petrem Piskořem, kteří se jim denně věnují. V Karviné nás poprvé požádali, abychom se věnovali konkrétnímu poněkud problémovému vězni. Nenechali nás v tom samotné. Poměrně brzy jsme si nastavili mechanizmus, jak si vzájemně předávat informace a jak v práci s ním táhnout za jeden provaz. S psycholožkou Mgr. Michaelou Blahušiakovou a terapeutkou Bc. Barborou Syrkovou jsme některé rozhovory s jiným odsouzeným vedli společně. Mysleli jsme, že je to vzácnost, ale ukázalo se, že se tato empirie dá celkem snadno přenést i do dalších věznic.

Případová konference po karvinsku

Předávání dobrých zkušeností však jde i opačným směrem. V únoru se nám povedlo zorganizovat první obdobu případové konference, jak ji známe z Bělušic. Nad dvěma kauzami jsme se potkali se sociální pracovnicí Mgr. Jitkou Gędlekovou, speciální pedagožkou Mgr. Kateřinou Matejevovou a také se zástupcem vedoucí karvinského střediska Probační a mediační služby ČR Mgr. Radimem Valiánem. Konzultovali jsme jak průběh jejich výkonu trestu, tak osobnostní předpoklady i sociální zázemí venku. V jednom případě jsme se shodli, že půjdeme společně k soudu představit podmínky spolupráce po případném propuštění, ve druhém jsme pojmenovali rizika, s nimiž ještě bude třeba pracovat. S dámami z věznice jsme si také nastínili způsob předávání informací o dalších odsouzených, s nimiž ve věznici pracujeme. Po roce je jich tolik, že jeden den návštěvy přestává stačit. Bylo to méně formální, ale stejně konkrétní. Po čase se Mgr. Valián ozval s nabídkou spolupráce na kauze odsouzeného, s nímž je v kontaktu. A tak se zdá, že jdeme dobrým směrem.

Prostě společně

Učíme se. Nejprve jsme museli z nedostatku času odsunout skupinovou práci s trvale pracovně nezařaditelnými odsouzenými. Za druhé jsme si ověřili, že pro věznici je zajímavá pomoc v komunikaci s odsouzenými, u nichž je podmíněné propuštění zatím tak trochu v nedohlednu a přesto potřebují podporu. Něco, co případně pojmenoval ředitel jiné menší věznice: "pro nás je cenné, že jste prostřední mezi námi a darebáky".

Možná jsme byli na začátku vnímáni jako parta aktivistů. Naším krédem však je postupně si získávat důvěru klientů a zaměstnanců. Jde to. Prací podle nejlepšího vědomí a svědomí. A také korekcí momentů, které nejsou ku prospěchu. K tomu je třeba naslouchání a oboustranná otevřenost. A tu jsme v Karviné našli.