Horní Slavkov po roce

Rok se sešel s rokem a máme příležitost bilancovat. Poprvé jsme s OIKIA přišli do kriminálu loňského 19. září. Přijal nás ředitel Věznice Horní Slavkov plk. Mgr. Robert Frýdecký a díky jeho pochopení i podpoře jsme začali navštěvovat tamní oddíl F, kde jsou vedle odsouzených zařazených do oddělení se zvýšeným stavebně-technickým zabezpečením ubytováni také doživotní vězni.

Od té doby jsme nastavili pravidelnou měsíční frekvenci návštěv, jejichž náplní jsou individuální terapeutické rozhovory s těmi, kdo o ně mají zájem a sociálně aktivizační skupina pro všechny. Vedle kaplana Bc. Karla Kučery, našeho nejbližšího slavkovského spolupracovníka, jsme poznali i další skvělé profesionály. Někdejší speciální pedagog npor. Bc. Jakub Resch se stal zástupcem vedoucího oddělení výkonu trestu a na jeho místo nastoupil zkušený odborník Mgr. Luboš Janeček. Poměrně zblízka pozorujeme, že se u něj nebývale snoubí přirozená autorita s důvěrou vězněných a to dává příležitost ke skutečně detailní individuální práci. Tým pak doplňuje vychovatel Jiří Josefi A neváhají se otevřít i spolupráci s neziskovým sektorem. Daleko před námi tam byla paní Mgr. Zuzana Stancová z Centra sociálních služeb pražského magistrátu. I ta je pro nás vzorem a jsme rádi, že s ní můžeme spolupracovat a učit se od ní. To všechno se ukázalo v rozhovoru, který nám poskytl jeden z odsouzených a který vám budeme postupně nabízet.

Důslednost jde na hornoslavkovském efku ruku v ruce s lidskostí. Máme příležitost to nejen napřímo zažívat, ale vnímáme to i od ultraproblémových a nebezpečných vězňů, kteří prošli vedlejším oddílem. Není u nich právě zvykem, aby se o vězeňské službě vyjadřovali pochvalně, ale slyšeli jsme od nich, že ve Slavkově "jsou normální". A to už ve vězeňské mluvě něco znamená.

Jako první doživotní vězeň přijel na západ Čech před patnácti lety Michael Kutílek a k němu postupně začali přibývat další. To už jsou zkušenosti, které lze zúročit. A v Horním Slavkově to dělají. Máme vzácnou příležitost o tom s nimi hovořit a víme, že jejich myšlenky k výkonu doživotního trestu jsou novátorské a mohly by jej v České republice významně posunout směrem k evropským standardům. A přiznejme si, že tam české vězeňství kouká pelotonu na záda. Sice je na dohled a jede stejným směrem, ale zatím je to jízda spíše stíhací.