Adventní diakonie

OIKIA se ve své práci snaží reflektovat stejné principy. Hlásíme se k víře a je to pro nás důležité. Ovšem její šíření jsme si nevytkli jako primární poslání. OIKIA znamená domov v celé šíři jeho významu. Tedy především lidské bytosti a vztah založený na vzájemném přijetí a respektu. Někteří naši klienti respekt nedávali a ubližovali, jiní jej nedostali a bylo jim ubližováno. Jsme tady pro všechny, stejně jako stvořitel adventního věnce.

Traduje se se, že vznikl v dětském domově. Je to ovšem maličko jinak. Byl to spíše sirotčinec nebo dokonce zařízení, jemuž bychom dne řekli výchovný ústav pro mládež.

V Hamburku jej roku 1833 založil pětadvacetiletý student evangelické teologie Johann Hinrich Wichern a pojmenoval jej Drsný dům. Tedy nic idylického. Vždyť se staral o děti tuláků a lidí na okraji tehdejší společnosti, jimž nabízel v první řadě lidský vztah. Wichern věřil, stejně jako my skoro o dvěstě let později, že duchovní zkušenost může mít vliv na pozitivní změnu lidské osobnosti.

Děti v Drsném domě za Wichernem běhaly a mořily jej stále opakovanou otázkou kdy už přijdou vánoce. A tak vzal staré kolo, čtyřiadvacet malých červených svíček za každý všední den, s nimi čtyři velké za neděle a na světě byl první adventní věnec i kalendář. Stačilo každý den zapálit jednu svíčku a bylo…

Když komunisté reagovali na sociální problémy tehdejší Evropy voláním po revoluci a v roce 1848, založil Wichern Vnitřní misii. Trápení soudobého světa řešil vztahem a přijetím. Třeba tak, že po celém Prusku budoval útulky pro cestující řemeslnické tovaryše. Ovšem bez přístupu k alkoholu a hazardu. Položil tak základ sociální práci, v církvi zvané diakonie. Tedy sociální práce na křesťanských principech a reflexi spirituálního rozměru lidské osobnosti. A protože ji dělal dobře, dostal vládní pozvání účastnit se na reformě pruského vězeňského systému, až se nakonec stal vrchním inspektorem všech pruských věznic.

OIKIA se ve své práci snaží reflektovat stejné principy. Hlásíme se k víře a je to pro nás důležité. Ovšem její šíření jsme si nevytkli jako primární poslání. OIKIA znamená domov v celé šíři jeho významu.

My jsme první adventní víkend strávili jednak na posilování svého vlastního duchovního života, když nás naše příznivkyně a kolegyně Jiřina Marešová, famózní varhanní i klavírní interpretka, pozvala na adventní koncerty v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Hradci Králové a v radotínském sboru Českobratrské církve evangelické. A v neděli jsme sloužili nedělní bohoslužbu v domově pro seniory Bethesda diakonie Církve bratrské a také v Léčebném a rehabilitačním středisku Chvaly. Obě setkání byla velmi milá, osvěžující a povzbuzující. Jistě pro nás a snad i pro klienty a pacienty.

První dva dny adventního týdne jsme strávili ve věznicích. V Bělušicích jsme s kolegy domluvili další fáze postupu v přípravě případové konference, na jejímž konci by mělo být soudní jednání o možném podmíněném propuštění doživotního vězně a v úterý jsme v Horním Slavkově probrali, jak bychom i jim mohli být po boku v práci s odsouzenými k dlouhodobým trestům odnětí svobody.